Tak a přišel pátek, den pátý čili poslední. Již probouzení nebylo z nejpříjemnějších, frekventantům se vůbec nechtělo z postelí. Jenže nebylo úniku, protože po klasicky vydatné snídani je čekala nemilá, ale naprosto nezbytná činnost - prostě se museli sbalit, uklidit pokoje, vše přemístit do jídelny a pak teprve vyrazit na svah. Někteří si možná až dnes uvědomili, o jak náročné činnosti se jedná, jelikož se třeba i poprvé v životě museli s těmito činnostmi vypořádat bez nezištné pomoci maminek. Přes drobné komplikace to však nakonec s vypětím všech sil zvládli a mohlo se vyrazit.
Hlavní instruktor Martin využil tento čas K vytvoření závodní slalomové trati na sjezdovce za penzionem. Co by to totiž bylo za "lyžák", kdyby nekončil pořádným závodem. Musím uznat, že trať byla letos opravdu výživná. Martin využil pro stavbu trati cca polovinu sjezdovky, čili její délka mohla dosahovat nějakých 250 - 300 m a to opravdu není žádná legrace, nota bene pro pondělní začátečníky. Ale zkuste si vzpomenout, co jsem vám říkal na naší společné schůzce "na konci kurzu vždy všichni sjedou závodní trať, bez ohledu na to, po kolikáté na lyžích či prkně stojí". A přesně to se stalo. A aby měli naši závodníci a závodnice o motivaci postaráno ještě víc, stanovil šéfinstruktor Martin základní čas v hodnotě 30,68 s. Nejdříve všichni měli dostatek času i pokusů, aby si trať vyzkoušeli a mohli jsme začít. Zmiňovat jednotlivé časy není důležité, jediným důležitým faktem je, že si svou jízdu všichni náležitě užili a nakonec ji i s úsměvem hodnotili. Poslední čas stanovila instruktorka Šárka a to na hodnotě 37,57 s, musíme však přiznat, že jela bez lyžařských brýlí, což ve slunečném počasí a větru znamenalo, že jela téměř poslepu. Ale přeci jen zmíním alespoň čas nejrychlejšího žáka který činil něco málo přes 35 s, což považuji za fantastický úspěch. Pak už zbývalo jen vyjet v posledních pár jízdách únavu z nohou, naložit lyže do auta a naposledy vyrazit k penzionu.
Tam už nás čekal poslední oběd v podobě znojemské hovězí pečeně s rýží a pak očekávání příjezdu autobusu. Tento čas byl tradičně využit k celkovému vyhodnocení kurzu. Slova se chopil Martin, vyhlásil výsledky "závodu", každý žák se dozvěděl svůj výsledný čas, obdržel pamětní diplom, klíčenku a medaili a vyslechl si shrnutí svých úspěchů na svahu. Potom dostali svůj prostor k vyjádření žáci. Využili ho vydatně a musím říci, že i velmi smysluplně, a pak že nedostatečně rozvíjíme jejich vyjadřovací kompetence J, jak tvrdí NPI. Závěrem jsme samozřejmě museli něco říci i my, pedagogičtí pracovníci, ale to už se mnoho z účastníků jen obtížně bránilo dojetí a zadržovalo slzy.
Jenže to už přijel autobus a museli jsme naložit vybavení i sebe a vyrazit k domovu.
ZÁVĚREM MI DOVOLTE PODĚKOVAT VŠEM ÚČASTNÍKŮM A TO JAK ŽÁKŮM, TAK SAMOZŘEJMĚ INSTRUKTORŮM, ALE SAMOZŘEJMĚ I PEDAGOGICKÉMU DOHLEDU ZA ÚŽASNÝ TÝDEN A TAKÉ JIM VŠEM POPŘÁT MNOHO DALŠÍCH SKVĚLÝCH, NEJEN LYŽAŘSKÝCH ZÁŽITKŮ.
Mgr. Robert Šebek