No a máme tu čtvrtek, předposlední den zájezdu. O rozmarech svatého Petra jsem se zmiňoval již včera a ta „potvora nelidská“ si to bohužel ani dnes nerozmyslel a častoval nás střídavě sněžením, větrem, mlhou, difuzí a vším možným, co asi ani nedokážu pojmenovat. Ale jak již určitě všichni dobře víte, naši frekventanti jsou stvoření silná, dost možná skoro nezničitelná a tak na jeho vrtochy nebrali ohled a pokračovali srdnatě ve svém výcviku.
Snídaně byla dnes obohacena o další formu živočišné bílkoviny, tentokráte o luxusní míchaná vajíčka a to jsme si mysleli, že to už vylepšit ani nepůjde. Jak je člověk tvorem omylným J. Průběh dne se dosti podobal včerejšku, čili dvě skupiny, kdy jedna maká za penzionem a druhá na velké sjezdovce v Záhoří. Ale opravdu šlo o podobnost čistě zdánlivou, protože rozdělení do jednotlivých skupin bylo naprosto odlišné. Dokonce jsme se dostali do stádia, že v součtu nebyli na velké sjezdovce jen „lachtánci“, kteří se dobrovolně rozhodli, že nechtějí a dva prvolyžaři, kteří seriózně odhadli své schopnosti, za což byli náležitě pochváleni. Neplánovaným a dá se říci, až nechtěným zpestřením pro účastníky výcviku byla „live“ předváděčka záchrany lyžaře po nebezpečném pádu na sjezdovce. Náhodný okolo jedoucí klučina nezvládl svou jízdu a skončil v kotrmelcích. Vedoucí tak dostali příležitost žákům prakticky předvést, jak se v takové situaci správně zachovat. Vzhledem ke včerejší večerní přednášce opravdu kouzlo nechtěného. Naštěstí se po nějaké době ukázalo, že situace není tak vážná, jak se zprvu zdálo, a mohli jsme pokračovat. Pravdou však je, že si děcka ihned po dojetí k vleku řekli o pauzu na vydýchání situace. Za chalupou už bylo nezpochybnitelné, že sjezdovka je doslova lahůdkou i pro ty naše absolutní začátečníky a i ti se jízdou doslova bavili.
Když bylo imitací včerejšího dne dnešní dopoledne, tak odpoledne nemohlo být o moc jiné. Pár znavených těl zůstalo na chatě, ostatní srdnatě válčili s nepřízní počasí na šlepru i jinde. Odměnou jim byl detailní rozbor jejich jízdy přímo na svahu za pomoci aktuálně natočeného videa. Tato činnost se trochu protáhla a tak byl návrat na penzion o pár minut později.
Tím pádem se trochu posunula i odpolední rutina – sváča (mimochodem dnes luxusní domácí buchta a kakao), po té volnočasová aktivita dnes v režii žákyň z pokoje číslo 3 s využitím venkovních prostor a přírodních nástrah a pak večeře. No a co by to bylo za poslední večer, kdyby pak nenásledovala dlouho očekávaná „párty“. Samozřejmě se nejednalo o žádnou tzv. „kanadskou noc“, to bychom si nevzali na svědomí, ale přesto si myslím, že to byla akce veskrze pozitivní a povedená. Zlehka překvapivé bylo, že ani neotravovali s posunutím času večerky.
No a teď už jen přežít ve zdraví a klidu noc a prožít den zítřejší, páteční, poslední.
Mgr. Robert Šebek